15. Ale někteří z nich pravili: V Belzebubu, knížeti ďábelském, vymítá ďábly.
16. A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od něho.
17. Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, a dům na dům padá.
18. Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám ďábly.
19. Jestliže já v Belzebubu vymítám ďábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
20. Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť jest přišlo k vám království Boží.
21. Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má.
22. Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí.
23. Kdožť není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
24. Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel.