46. Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47. A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
48. Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49. Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50. A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51. Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52. Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53. Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54. Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
55. (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.
56. I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
57. Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58. A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59. Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60. Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.