30. Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
31. Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
32. A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.
33. Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
34. Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
35. Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.
36. Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.
37. Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.