17. Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
18. Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
19. Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
20. A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21. Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
22. I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
23. I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
24. Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
25. Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
26. Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
27. Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
28. A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
29. Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
30. Já a Otec jedno jsme.
31. Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
32. Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
33. Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
34. Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
35. Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,
36. Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
37. Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.