15. Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
16. A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
17. Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
18. Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
19. Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
20. A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21. Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
22. I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
23. I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
24. Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.