1. Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
2. Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
3. Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
4. Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
5. Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
6. Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7. Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
8. Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
9. Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10. A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
11. Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
12. Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
13. Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
14. Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15. Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16. Nebluďtež, bratří moji milí.