7. Radost zajisté máme velikou, a potěšení z lásky tvé, že srdce svatých občerstvena jsou skrze tebe, bratře.
8. Protož ačkoli mnohou smělost mám v Kristu rozkázati tobě, což by náleželo,
9. Však pro lásku raději tebe prosím, jsa již takový, totiž Pavel starý, a nyní i vězeň Ježíše Krista.
10. Prosímť pak tebe za syna svého, kteréhož jsem zplodil v vězení svém, Onezima,
11. Kterýž byl někdy tobě neužitečný, ale nyní tobě i mně velmi užitečný, jehožť jsem odeslal.
12. Protož ty jej, (totiž srdce mé,) přijmi.
13. Kteréhožto já chtěl jsem byl při sobě zanechati, aby mi posluhoval místo tebe v vězení, kteréž trpím pro evangelium;
14. Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti, aby dobrý skutek tvůj nebyl jako bezděky, ale z dobré vůle.
15. Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej potom věčného měl,
16. Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím víc tobě, i podle těla, i v Pánu.
17. Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne.