11. Kterýž byl někdy tobě neužitečný, ale nyní tobě i mně velmi užitečný, jehožť jsem odeslal.
12. Protož ty jej, (totiž srdce mé,) přijmi.
13. Kteréhožto já chtěl jsem byl při sobě zanechati, aby mi posluhoval místo tebe v vězení, kteréž trpím pro evangelium;
14. Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti, aby dobrý skutek tvůj nebyl jako bezděky, ale z dobré vůle.
15. Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej potom věčného měl,
16. Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím víc tobě, i podle těla, i v Pánu.
17. Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne.
18. Jestližeť pak v čem ublížil, anebo jest-liť co dlužen, to mně přičti.
19. Já Pavel psal jsem svou rukou, jáť zaplatím; ať nedím tobě, že ty i sám sebe jsi mi dlužen.
20. Tak, bratře, ať já uživu tebe v Pánu; očerstviž srdce mé v Pánu.
21. Jist jsa tvým poslušenstvím, tak jsem tobě napsal, věda, že i více, nežli pravím, učiníš.
22. A mezi tím připraviž mi také hospodu; neboť naději mám, že k modlitbám vašim budu vám navrácen.