1. Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,
2. Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
3. Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.
4. Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.
5. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
6. Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.
7. Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.
8. Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.
9. Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?
10. Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.
11. A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,
12. Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,
13. Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,
14. Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;
15. Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,
16. Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.
17. A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,
18. Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.
19. Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.
20. Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,
21. Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,
22. Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,
23. Obnoviti se pak duchem mysli vaší,
24. A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
25. Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.
26. Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.
27. Nedávejte místa ďáblu.
28. Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.
29. Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.
30. A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.
31. Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,
32. Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.