1. O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.
2. Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.
3. Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.
4. Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.
5. Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.
6. Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.
7. Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.
8. Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.
9. Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.
10. Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.
11. Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy.
12. Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.