25. Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.
26. Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.
27. Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.
28. A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.
29. Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?
30. Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?
31. Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.
32. Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.
33. Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
34. Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.
35. Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?
36. Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.
37. A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.
38. Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
39. Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
40. A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,