15. Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?
16. A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?
17. Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak bude sluch? Pakli všecko tělo jest sluch, kde povonění?
18. Ale zřídil Bůh údy jeden každý z nich v těle, tak jakž jest on chtěl.
19. Nebo kdyby byli všickni údové jeden úd, kde by bylo tělo?
20. Ale nyní mnozí údové jsou, však jedno tělo.
21. A tak nemůžť oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, anebo opět hlava nohám: Nepotřebuji vás.
22. Nýbrž mnohem více údové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou.
23. A kteréž máme za nejméně ctihodné údy v těle, ty větší ctí přistíráme; a nezdobní údové naši hojnější ozdobu mají,
24. Ozdobní pak údové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, poslednějšímu dav hojnější poctu,
25. Aby nebyla nesvornost v těle, ale aby údové jedni o druhé vespolek pečovali
26. A protož jestliže trpí co jeden úd, spolu s ním trpí všickni údové; pakli jest v slávě jeden úd, radují se spolu s ním všickni údové.