7. Shodils mě do jámy nejhlubší, do nejtemnější propasti.
8. Dolehlo na mě tvé zuření, svými vlnami jsi mě porazil! séla
9. Přátele ode mě zahnal jsi, způsobils, že si mě oškliví. Nemohu uniknout ze svého sevření,
10. oči mi hasnou trápením! Volám tě, Hospodine, každý den, k tobě vztahuji ruce své.
11. Budeš snad konat divy pro mrtvé? Zvednou se stíny ke tvé oslavě? séla
12. Bude se o tvé lásce mluvit ve hrobě a o tvé věrnosti v záhubě?
13. Copak se ukáže tvůj zázrak v temnotě a tvá spravedlnost v zemi bez vzpomínek?
14. Já však, Hospodine, k tobě hlas pozvedám, naproti jde ti má ranní modlitba.
15. Proč jen mě, Hospodine, odmítáš, proč skrýváš přede mnou svoji tvář?
16. Ztrápený jsem, umírám od mládí; snáším tvé hrůzy, jsem bezradný.
17. Tvůj prudký hněv se přese mě valí, zdrcen jsem tvými hrůzami!
18. Pořád mě obkličují jako voda, zaplavují mě ze všech stran.
19. Přátele i známé jsi ode mě zahnal, mým společníkem je temnota!