60. Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu, stan, v němž mezi lidmi přebýval.
61. Do zajetí dal padnout svoji sílu, svou slávu nechal v rukou nepřátel.
62. Svůj lid tehdy vydal napospas meči, na své dědictví se rozhořčil.
63. Jejich mladíky pohltil oheň, jejich pannám nezazněly písně svatební.
64. Jejich kněží tehdy padali mečem, jejich vdovy plakat nemohly.
65. Tehdy Pán procitl tak jako ze snu, jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
66. Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu, vydal je věčné pohaně!
67. Zavrhl sice Josefův stan, Efraimův kmen si nevybral,
68. Judův kmen ale vyvolil – horu Sion, kterou si oblíbil.
69. Svatyni jako nebesa si tam postavil a jako země, již upevnil navěky.
70. Vyvolil svého služebníka Davida, vzal ho od ovcí v ohradách.