24. Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí!
25. Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta!
26. Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal.
27. Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře.
28. Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola.
29. Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili.
30. Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých,
31. když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil!
32. Oni však hřešili stůj co stůj a nevěřili jeho zázrakům.
33. Proto své dny skončili v marnosti, když jejich léta zkrátil hrůzami.
34. Když je však hubil, pilně ho hledali, vraceli se a Boha sháněli.
35. Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála, jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
36. Pochlebování pak měli plná ústa a na jazyku lži.
37. Upřímní k němu nebyli v srdci, jeho smlouvě byli nevěrní.