14. Stíhán jsem ranami celý den, ráno mě čeká další trest.
15. Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16. Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17. Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět:
18. Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě!
19. V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je!
20. Jako sen po probuzení, Pane, zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21. Když moje srdce hořkost naplnila, v útrobách když mě bolest bodala,
22. nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
23. Vždycky jsem ale s tebou byl, vždyť jsi mě držel za mou pravici.
24. Ty mě povedeš svými záměry a nakonec mě přijmeš do slávy.