1. Žalm Asafův. Ano, Bůh je dobrý k Izraeli, k těm, kdo čisté srdce chovají!
2. Mé nohy ale skoro uklouzly, mé kroky málem zbloudily.
3. Začal jsem totiž závidět pyšným vida blahobyt ničemných:
4. Žádnou bolestí se netrápí, tělo mají vypasené, bez vady.
5. Lidské strádání sami neznají, běžnými bídami nejsou stiženi.
6. Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv, jak šatem se halí vlastní krutostí.
7. Oči se jim zalévají tučností, mají víc, než si lze představit.
8. Smějí se, když mluví o neštěstí, ve své povýšenosti hrozí násilím.
9. Svými ústy po nebi lapají, jazykem smýkají po zemi.
10. Jeho lid se proto hrne za nimi, řeči o hojnosti lačně hltají,
11. když jim říkají: „Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
12. Nuže, takto se mají ničemní – ve stálém pohodlí kupí bohatství!
13. Já ale chovám své srdce v čistotě; ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!