20. Ty přece víš o mém ponížení, o všech těch urážkách a posměšcích – všechny mé nepřátele máš přece na očích!
21. Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle, toužil jsem po soucitu, zbytečně, hledal jsem utěšitele, ale nenašel.
22. K jídlu mi dali okusit žluče, ocet mi dali pít, když žíznil jsem!
23. Jejich stůl ať se jim stane léčkou, jejich pastí a odplatou.
24. Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, jejich bedra sehni navždycky!
25. Vylij na ně své rozhněvání, plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí.
26. Jejich příbytek ať zůstane pustý, v jejich stanech ať nikdo nebydlí!
27. Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují, baví se o bolesti tebou zraněných.
28. Jejich viny jim proto všechny sečti, do tvé spravedlnosti ať nevstoupí.
29. Z knihy života ať jsou vymazáni, mezi spravedlivé ať nejsou počteni!
30. Já sám jsem ubohý, trpím bolestí, tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí!
31. Boží jméno pak písní oslavím, vyvyšovat je budu s vděčností.
32. Ta oběť Hospodina potěší víc než býk, více než dobytek s rohy a kopyty!
33. Ponížení se rozveselí, až to uvidí – vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí!
34. Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky, nepohrdá svým lidem v zajetí.