7. Osamělým dává Bůh rodinu, vězně vyvádí na svobodu, vzpurní však obývají pustinu.
8. Když vytáhls, Bože, před svým lidem, pustinou když ses ubíral, séla
9. zem se třásla, nebesa dštila tam na Sinaji, před Bohem, ano, před Bohem, Bohem Izraele!
10. Vydatným deštěm, Bože, skrápěl jsi, osvěžoval jsi své zemdlené dědictví.
11. V něm domov našly tvé zástupy, svou hojností jsi, Bože, chudé podělil!
12. Když Pán vyslovil svůj rozkaz, veliký průvod žen to zvěstoval:
13. „Králové s vojsky prchají, prchají, hospodyně si kořist rozdělí!“
14. I když vás k zemi skláněla břemena, křídla mé holubice jsou stříbrem pokrytá, vaše perutě jsou ze zlata!
15. Všemohoucí tenkrát krále rozehnal, jako by temná hora Calmon sněhem zbělala!
16. Ó hory veliké, hory bášanské, hory skalnaté, hory bášanské!
17. Proč závistivě hledíte, hory skalnaté, na horu, již Bůh zvolil za svůj příbytek? Hospodin na ní věčně zůstane!
18. Božích vozů jsou myriády, jsou jich tisíce a tisíce – Pán ze Sinaje vchází do své svatyně!
19. Vystoupils do výšin, zajal jsi zajatce, vzal sis lidi jako dar, dokonce i ty, kteří se bouří, že by měl Hospodin Bůh u nás přebývat!
20. Požehnán buď Pán, jenž každý den nás nese, požehnán buď Bůh, náš Spasitel! séla
21. Vždyť tento Bůh je Bohem naší spásy, Panovník Hospodin vyvádí ze smrti!