14. Ale ty – člověk blízký mně, můj přítel a můj spřízněnec!
15. Radili jsme se spolu důvěrně, do Božího domu chodili v zástupech!
16. Kéž by je smrt náhle přepadla, aby se zaživa zřítili do pekla – domy i srdce mají plné zla!
17. Já ale k Bohu zavolám, Hospodin bude má záchrana.
18. Večer i ráno, také v poledne úpím a sténám – vyslyš mě!
19. Bůh mě vykoupí z tohoto boje, pokoj mé duši dopřeje, i když jich tolik je proti mně!
20. Bůh mě vyslyší a pokoří je, ten, který od věků kraluje! séla Bůh, jenž se nikdy nemění, pokoří ty, kdo se ho nebojí!
21. Na svoje druhy můj přítel zaútočil, svoji úmluvu porušil.
22. V ústech měl slova nad máslo lahodnější, v srdci však válku nosil si. Jak jemný olej hladily jeho řeči, vskutku však byly dýkami!
23. Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará; on přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta.
24. Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš do jámy nejhlubší. Půlky života se takoví nedočkají – já ale v tebe skládám naději!