5. Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží.
6. Kolik jen, Hospodine Bože můj, kolik jen činíš zázraků! V úmyslech, které o nás máš, se tobě nikdo nerovná! Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit, je jich však víc, než dá se vypočíst!
7. Oběti a dary sis neoblíbil, ale uši jsi mi otevřel: Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly!
8. Tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím, jako je o mně v Knize napsáno.
9. Mou radostí je konat vůli tvou, tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si.“
10. Ve velikém shromáždění jsem spravedlnost zvěstoval, své rty jsem nezdržoval, to víš, Hospodine, sám.
11. Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem, o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse, před velikým shromážděním jsem tvou lásku a věrnost netajil.
12. Své slitování, Hospodine, mi prosím neodpírej; kéž láska a pravda tvá vždycky nade mnou drží stráž!
13. Obklopily mě pohromy, jež nelze vypočíst. Moje viny mě dostihly, že přes ně nevidím – je jich víc, než mám vlasů na hlavě, všechnu odvahu ztratil jsem!
14. Kéž mě, Hospodine, ráčíš vysvobodit; na pomoc, Hospodine, pospěš mi!
15. Ať jsou zahanbeni, ať se stydí všichni, kdo mě o život chtějí připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí, kdo se kochají mým neštěstím!