13. Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína!
14. Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem.
15. Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli.
16. Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli!
17. Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy!
18. Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím.
19. Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří!
20. Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti.
21. Ústa si na mě otvírají, volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“
22. Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet, nevzdaluj se mi, Pane můj!
23. Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě, povstaň, Pane můj, na soudu!
24. Ve své spravedlnosti právo mi zjednej, Hospodine, Bože můj, ať nejásají nade mnou!
25. Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“ Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“
26. Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni, kdo se radují z mého neštěstí! Studem a hanbou ať jsou oblečeni ti, kdo se proti mně zvedají!
27. Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí, ať prozpěvují zvesela, ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin, jenž svému služebníku pokoj dopřává!“