12. Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád, ať není, kdo by jeho sirotky litoval!
13. Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni, jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!
14. Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje, hřích jeho matky ať není zahlazen!
15. Ať je má Hospodin před sebou vždycky, ať jejich památku ze země vyhladí!
16. Proto, že na laskavost ani nepomyslel, nuzného ubožáka štval jako zvěř, mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!
17. Miloval prokletí, tak ať ho raní, nestál o požehnání, tak ať ho opustí!
18. Jak oděv oblékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako mast.
19. Ať ho to prokletí zahalí jako plášť, ať ho vždy obepíná jako pás!
20. Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce, ty, kteří o mně mluví tolik zle.
21. Hospodine, Pane, ty ale zastaň se mě pro jméno své! Jsi tak dobrý ve své lásce – zachraň mě!
22. Nuzný ubožák, to jsem já, srdce mě bolí v útrobách.
23. Jako stín navečer ztrácím se, jako kobylka jsem větrem unášen.
24. Od postu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a sesychá.