11. „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“
12. Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců.
13. Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,
14. nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval:
15. „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“
16. Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba,
17. poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka.
18. Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech.
19. Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč,
20. král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu.
21. Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím!