7. Před tvojí hrozbou pak rozutekly se, před tvým burácením prchaly.
8. Sahaly k horám, stekly však do údolí, na místo tebou určené.
9. Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem!
10. Ty pouštíš potoky do údolí, aby proudily mezi horami,
11. všechnu polní zvěř aby napájely, divocí osli aby u nich žízeň zahnali,
12. na jejich březích aby hnízdili ptáci, jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.
13. Ze svých paláců hory napájíš, země se sytí ovocem skutků tvých!
14. Trávě pro dobytek dáváš růst a také rostlinám k lidskému užitku, aby jim ze země pokrm vyrostl:
15. Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží, olej, po němž se obličej rozzáří, a chléb, který člověku dodá sil.
16. Hospodin sytí i své stromoví – libanonské cedry, které sám vysadil.
17. Vrabci si na nich hnízda postaví, čáp si nachází domov na jedli.
18. Vysoké hory patří kamzíkům, skály jsou útočištěm králíků.
19. Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval, i samo slunce ví, kdy má zapadat.
20. Přivádíš tmu a noc se rozhostí, spoustou zvěře se lesy zahemží.
21. Po své kořisti řvou tehdy lvi, aby tak Boha o pokrm žádali.