1. Dobrořeč duše má Hospodinu! Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj – oděn jsi slávou a nádherou!
2. Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel!
3. Svoje paláce jsi nad vodou postavil, jak vozy užíváš husté oblaky, vznášíš se na křídlech větrných.
4. Vichry činíš svými posly, tvými služebníky jsou plameny!
5. Zemi jsi založil na jejích sloupech, navěky jí neotřese vůbec nic.
6. Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem, vody stály i nad horami.
7. Před tvojí hrozbou pak rozutekly se, před tvým burácením prchaly.
8. Sahaly k horám, stekly však do údolí, na místo tebou určené.
9. Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem!
10. Ty pouštíš potoky do údolí, aby proudily mezi horami,
11. všechnu polní zvěř aby napájely, divocí osli aby u nich žízeň zahnali,
12. na jejich březích aby hnízdili ptáci, jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.