1. Izraelci v Micpě přísahali: „Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci!“
2. Potom se odebrali do Bet-elu a seděli tam před Bohem až do večera. S velikým pláčem hlasitě naříkali:
3. „Hospodine, Bože izraelský, co se to v Izraeli stalo? Proč dnes má být z Izraele odečten celý kmen?“
4. Druhého dne časně zrána tam lid postavil oltář a přinášel zápalné a pokojné oběti.
5. Izraelci se ptali: „Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel do shromáždění k Hospodinu?“ Zavázali se totiž přísahou, že každý, kdo nepřijde k Hospodinu do Micpy, musí zemřít.)
6. Izraelcům tehdy přišlo jejich bratra Benjamína líto. Říkali: „Dnes byl z Izraele vyhlazen celý kmen!
7. Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Vždyť jsme přísahali při Hospodinu, že jim nikdo nedáme svou dceru za ženu.“
8. Potom se ptali: „Kdo z izraelských kmenů nepřišel k Hospodinu do Micpy?“ Ukázalo se, že do tábora na shromáždění nepřišel nikdo z Jábeš-gileádu.
9. Spočítali totiž lid a hle – z obyvatel Jábeš-gileádu tam nebyl nikdo.
10. Obec tam proto vyslala 12 000 udatných mužů s příkazem: „Jděte a pobijte obyvatele Jábeš-gileádu ostřím meče, včetně žen a dětí.
11. Toto je úkol, který splníte: Každého muže i každou ženu, která poznala muže, pobijte.“
12. Mezi obyvateli Jábeš-gileádu se našlo 400 dívek, netknutých panen, které ještě nepoznaly muže. Ty přivedli do tábora v Šílu v kanaánské zemi.
13. Obec pak poslala k oněm Benjamíncům na Rimonské skále vzkaz s vyhlášením míru.
14. Benjamín se tenkrát vrátil a Izraelci jim dali ženy, které nechali z Jábeš-gileádu naživu. Nebylo jich ale dost.
15. Lidu bylo Benjamína líto, protože Hospodin dopustil v izraelských kmenech trhlinu.