1. Noemi měla příbuzného z manželovy strany, znamenitého muže z Elimelechova rodu; jmenoval se Boáz.
2. Moábka Rút se jednou Noemi zeptala: „Mohla bych jít na pole sbírat klasy za někým, kdo mi to dovolí?“ „Jdi, má dcero,“ odpověděla Noemi.
3. Šla tedy, a když přišla na pole, paběrkovala za ženci. (A ten díl pole náhodou patřil tomu Boázovi z Elimelechova rodu.)
4. Vtom z Betléma přišel Boáz. „Hospodin s vámi!“ pozdravil žence. „Hospodin ti žehnej!“ odpověděli mu.
5. „Čí je ta dívka?“ zeptal se Boáz svého služebníka, který měl na starosti žence.
6. Služebník mu řekl: „To je ta mladá Moábka, která přišla s Noemi z moábského kraje.
7. Ptala se: ‚Mohla bych jít za ženci a paběrkovat mezi snopy?‘ Co přišla, je na nohou, od rána až doteď, jen na chvilku si odpočala.“
8. Boáz tedy Rút oslovil: „Poslyš, dcero, nechoď paběrkovat na jiné pole. Neodcházej odsud, ale drž se u mých děveček.
9. Sleduj, kde budou na poli sklízet, a choď za nimi. Služebníkům přikážu, ať se tě ani nedotknou. Když budeš mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpali.“