3. Děvečky vyslala a volá na městských výšinách:
4. „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:
5. „Pojďte a jezte na mých hodech, popijte víno, jež jsem nalila.
6. Opusťte hloupost a konečně žijte, cestou rozumnosti se vydejte!“
7. Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku, kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.
8. Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl; pokárej moudrého – bude tě milovat.
9. Poděl se s moudrým a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a bude znalejší.
10. Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu, v poznání Svatého je rozumnost.
11. Takto se tvé dny rozmnoží, léta života ti přibudou.
12. Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti, jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.
13. Paní Tupost dělá veliký povyk, je hloupost sama, neví vůbec nic.
14. U dveří svého domu vysedává, na křesle na městských výšinách.
15. Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou, kdo po svých stezkách přímě kráčejí:
16. „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Všechny nerozumné vyzývá:
17. „Kradená voda je tak sladká, zakázaný pokrm tolik příjemný!“
18. Netuší hňup, že podsvětí jej čeká: v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!