1. Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům;
2. tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění:
3. Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej,
4. pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne.
5. Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel.
6. O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.
7. Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků!
8. Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit!
9. Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš.
10. Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího.