1. Slova Lemuele, krále z Massy, výroky, jimž ho matka učila:
2. Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna? Co říci, synu zaslíbený?
3. Nemarni s ženami svoji sílu, nepokaz cestu, jež králům náleží.
4. Nenáleží, ó Lemueli, králům, nenáleží králům víno pít, vladařům pivo nesluší.
5. Kdyby pil, mohl by zapomenout na povinnosti, mohl by překroutit právo všech soužených.
6. Umírajícím dejte pít pivo a víno těm, kdo hořkost zakouší.
7. Když se napijí, na bídu zapomenou, přestanou myslet na své trápení.
8. Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí, a za práva všech bezmocných.
9. Otevři ústa, suď spravedlivě, zastaň se chudých a ubohých!
10. Znamenitá žena – ta je k pohledání, mnohem vzácnější je nad perly!
11. Manžel jí důvěřuje ze srdce, žádný užitek tu chybět nebude.
12. Je na něj hodná, a ne zlá po všechny dny svého života.
13. Vlnu a len si sama nakoupí, pracovat rukama je pro ni radostí.
14. Kupecké lodi se podobá: přináší pokrmy zdaleka.
15. Ráno vstává, než se rozední, celé své rodině jídlo připraví, také svým služebným rozdělí úkoly.
16. Posoudí pozemek a sama jej pořídí, z vlastního výdělku sází vinici.
17. Odhodlaně se pouští do díla, sílu svých paží umí dokázat.
18. Užitek vlastní píle zakouší, její svíce září dlouho do noci.