19. takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“
20. Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár.
21. Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.
22. Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají.
23. Stříbrná glazura na střepu hliněném jsou vřelé rty na srdci zlém.
24. Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest.
25. Jeho příjemným řečem vůbec nevěř – v srdci má sedmerou ohavnost!
26. I když se nenávist za přetvářku skrývá, přece pak veřejně bývá odhalena.
27. Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí.
28. Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí, úlisná ústa zkázu chystají.