16. Lenoch sám sobě připadá moudrý nad sedm rádců zkušených.
17. Tahá za uši rozběhnutého psa, kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.
18. Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští,
19. takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“
20. Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár.
21. Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.
22. Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají.
23. Stříbrná glazura na střepu hliněném jsou vřelé rty na srdci zlém.
24. Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest.
25. Jeho příjemným řečem vůbec nevěř – v srdci má sedmerou ohavnost!
26. I když se nenávist za přetvářku skrývá, přece pak veřejně bývá odhalena.