16. jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají!
17. Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné.
18. Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají.
19. Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví.
20. Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá,
21. na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má:
22. „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
23. Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit!
24. Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,
25. všechny mé rady zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil.
26. Vašemu neštěstí já nyní zasměji se i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,
27. až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužením a tísní budete sevřeni.
28. Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou.
29. Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
30. mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli,
31. proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí!