1. Neraduj se, Izraeli, nejásej jako jiné národy! Smilně jsi svého Boha opustil a zamiloval sis mzdu nevěstky všude tam, kde se mlátí obilí.
2. Mlat ani lis je však neuživí, úroda vína přinese zklamání.
3. Nezůstanou už v Hospodinově zemi – zpátky do Egypta půjde Efraim, v Asýrii budou jíst nečisté pokrmy!
4. Nebudou už Hospodinu přinášet úlitby, nepotěší ho svými oběťmi. Jejich oběti budou jako chléb truchlících – všichni, kdo ho jedí, se poskvrní. Takový chléb jim krky nasytí, do Hospodinova domu však nepatří.
5. Co si počnete v den sváteční, v den Hospodinovy slavnosti?
6. I kdyby zkáze utekli, Egypt je polapí, Memfis jim pohřeb vystrojí. Jejich stříbrné poklady si vezme trní, v jejich příbytcích bude bodláčí.
7. Přišly dny zúčtování, přišly dny odplaty. Izrael ale vykřikuje: „Prorok je blázen! ‚Muž ducha‘ zešílel!“ To proto, že jste tak zkažení, máte tak velkou nenávist.
8. Prorok je Efraimovi strážným společně s Bohem svým, na všech cestách mu ale nastražili pasti, v domě jeho Boha je nenávist.
9. Hluboko tonou ve své zvrácenosti tak jako tehdy v Gibeji; Bůh si však vzpomene na jejich viny a ztrestá jejich hřích.
10. Když jsem nalezl Izrael, byli jako hrozny v pustině. Když jsem vaše otce uviděl, byli jak na fíkovníku první ovoce. Potom však odešli za Baal-peorem a zasvětili se té obludě. Stali se stejně ohavnými jako ten jejich miláček!
11. Efraimova sláva jako pták uletí – žádné porody, těhotenství ani početí!
12. A i kdyby děti odchovali, o každé z nich je připravím. Ach, běda jim, až se od nich odvrátím!
13. Vídal jsem Efraima jako Týr – zasazený byl mezi loukami, teď však Efraim odvádí své děti k vrahovi.
14. Dej jim, Hospodine – co jim dáš? Dej jim lůno neplodné a prsy bez mléka!