1. Slyšte slovo Hospodinovo, synové Izraele, Hospodin má žalobu na obyvatele země: V této zemi není věrnost ani láska a nikdo nezná Boha.
2. Jen samé kletby, lži a vraždění, zlodějství a cizoložení – rozmáhá se to víc a víc, jedno krveprolití za druhým!
3. To proto země uvadá a každý její obyvatel je vyčerpán; polní zvěř i ptáci na nebi hynou společně s mořskými rybami.
4. Ať si však nikdo nestěžuje, nikdo ať nikoho neobviňuje – vždyť jsi to, knězi, právě ty, na koho tu teď žaluji.
5. Potácíš se ve dne jako za noci a s tebou se potácejí také proroci; hubíš svůj vlastní lid
6. a můj lid hyne bez špetky poznání. Protožes odmítl poznání, i já tě odmítnu od kněžství; na Zákon svého Boha nedbal jsi, ani já nebudu dbát na tvé potomky.
7. Jak se rozmáhali víc a víc, tím více proti mně hřešili; svou Slávu nahradili mrzkostí.
8. Živí se oběťmi mého lidu za hřích, dychtivě baží po jejich špatnosti.
9. Kněz proto dopadne tak jako lid – budu je trestat za jejich způsoby, za jejich skutky jim odplatím!
10. Budou jíst, ale nenasytí se, budou smilnit, ale nerozmnoží se, protože opustili Hospodina a pustili se
11. do smilstva. Kvůli vínu, kvůli burčáku přišli o rozum!
12. Můj lid se radí se dřevem, nějaká hůlka jim dává předpověď; dali se obloudit duchem smilstva, smilně opustili svého Boha.
13. Obětují na horských vrcholech, na pahorcích kouří kadidlem, pod dubem, topolem, pod mohutným stromem, v jejichž stínu je tak příjemně. Ačkoli vaše dcery smilní a vaše snachy cizoloží,
14. nebudu trestat vaše smilné dcery ani ty vaše cizoložné snachy – vždyť jsou to muži, kdo chodí za nevěstkami a konají oběti s těmi kněžkami. Špatně dopadne ten tupý lid!