5. Jak krásné jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, ó Izraeli!
6. Jak palmové háje se prostírají, jako nad řekou zahrady, jako aloe, jež sázel Hospodin, jak cedry u vody.
7. Z jeho věder voda poteče, jeho símě bude mít vody bohatě. Jeho král bude nad Agaga vyvýšen, jeho království se pozvedne.
8. Bůh, jenž vyvedl je z Egypta, je pro ně silou rohů buvolích. Národy nepřátel svých spolyká, jejich kosti ohryže, jejich šípy rozláme.
9. Schoulil se, ulehl jako lev, jako lvice – kdo vstát ho přiměje? Ať jsou požehnáni, kdo ti žehnají, a zlořečeni, kdo ti zlořečí!“
10. Balák na to proti Balaámovi vybuchl hněvem. Spráskl ruce a řekl mu: „Pozval jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jim už potřetí jen žehnáš a žehnáš!
11. Hned zmiz, vrať se domů! Říkal jsem: ‚Zahrnu tě poctami,‘ ale Hospodin tě o tu poctu připravil.“
12. Balaám Balákovi odpověděl: „Copak jsem neříkal už tvým poslům, které jsi za mnou poslal:
13. ‚I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a udělat o své vůli cokoli dobrého nebo zlého – řeknu jen to, co řekne Hospodin‘?
14. Hned odejdu domů ke svým, ale ještě ti povím, jak ten lid v budoucnu naloží s tvým lidem.“
15. Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Toto praví Balaám, syn Beorův, toto praví jasnozřivý muž.
16. Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž vidění Všemohoucího spatřuje, jenž padá na tvář a jeho oči jsou odkryty:
17. Vidím jej, i když to není teď, hledím na něj, i když ne zblízka: Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele; rozdrtí spánky Moábovy a temeno všech synů Setových.