6. Vrátil se tedy k němu; stál dosud obklopen všemi moábskými hodnostáři u své zápalné oběti.
7. Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor král moábský. Řekl: ‚Pojď a proklej mi Jákoba, pojď a spílej Izraeli!‘
8. Jak mám zatratit, koho nezatratil Bůh? Jak spílat, komu Hospodin nespílá?
9. Z vrcholků skal jej vidím a z pahorků jej spatřuji: Hle, lid, jenž o samotě bydlí, jenž se nepočítá mezi národy.
10. Kdo sečte prach Jákobův, kdo oblak Izraele vyčíslí? Kéž i já zemřu smrtí spravedlivých, kéž jednou skončím jako oni!“
11. „Co mi to děláš?“ řekl Balák Balaámovi. „Přivedl jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jen žehnáš a žehnáš!“
12. On však odpověděl: „Cožpak nemusím dbát o to, abych říkal, co mi do úst vloží Hospodin?“
13. Balák ho vyzval: „Pojď se na ně se mnou podívat odjinud. Uvidíš jen konec jejich zadního voje, neuvidíš je všechny. Zatrať mi je odtamtud!“
14. A tak ho vzal na pláň Cofim na vrcholu Pisgy, postavil sedm oltářů a na každém obětoval býka a berana.
15. Balaám pak Balákovi řekl: „Postůj zde u své zápalné oběti. Já zatím půjdu tam, vstříc Hospodinu.“
16. Hospodin se s Balámem setkal a vložil mu do úst slovo. Potom řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto.“
17. Vrátil se tedy k němu; stál dosud u své zápalné oběti, obklopen moábskými hodnostáři. Balák se ho zeptal: „Co pravil Hospodin?“
18. Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Vstaň, Baláku, a slyš, naslouchej mi, synu Ciporův!
19. Bůh není člověk, aby lhal, není lidský syn, aby litoval. Promluví snad, a nedodrží to, řekne snad něco, a nesplní?
20. Hle, dostal jsem za úkol žehnat; když on žehná, já to nezvrátím.
21. Nevidí se trápení v Jákobovi, nejsou na dohled těžkosti v Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, jsou u něj slyšet královské fanfáry!