1. Hle, už jsou vidět na horách nohy posla dobrých zpráv – přichází pokoj zvěstovat. Své svátky teď, Judo, svěť a naplň sliby své. Už tě nenapadne ten zločinec – je bezezbytku vyhlazen!
2. Už na tebe, Ninive, táhne ničitel. Jen tu svou pevnost střež, na cestu pozor dej, opásej se na bedrech, všechnu svou sílu posbírej!
3. Hospodin Jákobovi hrdost navrací, hrdost, jež Izraeli náleží, ačkoli jej plenitelé plenili a jeho ratolesti zlámali.
4. Rudé jsou štíty jeho hrdinů, bojovníci v šatu z šarlatu. Vozy se blýskají ocelí v den, kdy jsou k boji hotoví, kdy se les kopí zavlní.
5. Vozy se zběsile ženou v ulicích, řítí se přes náměstí, podobají se pochodním, jako blesky se míhají.
6. Ninive svolává své chrabré vojáky, ti se však cestou potácí, a když přispěchají na hradby, kolem nich už je obléhací štít.
7. Říční stavidla se protrhla! Palác se rozpadá!
8. Je rozhodnuto! Město obnaženo, do vyhnanství je odvlečou. Jeho otrokyně jak holubice pláčou, bijí se do prsou.
9. Ninive bývalo svěžím jezerem, teď ale všichni utíkají pryč. „Stůjte přece! Zastavte se!“ A nikdo se neotočí.
10. Berte stříbro, berte zlato! Ta nepřeberná zásoba! Poklady v celých hromadách!
11. Zkáza! Zhouba! Záhuba! Odvaha je ta tam, třesou se kolena. Úzkost svírá všechna břicha, bledá je každá tvář!
12. Kde je teď to doupě lví? Kde se jejich mladí krmili? Kde to obcházel lev se lvicí a mláďaty, aniž je kdo mohl vyplašit?
13. Lev trhal hojnou kořist lvíčatům a pro své lvice rdousil. Pelech měl plný úlovků, v doupěti samou kořist.
14. „Hle, já jsem proti tobě!“ praví Hospodin zástupů. „Tvé vozy spálím v oblacích kouře, tvá lvíčata spolkne meč. Vezmu ti kořist z celé země, hlas tvých poslů už se neozve!“