6. V onen den, praví Hospodin, posbírám kulhavé a zahnané shromáždím – ty, jež jsem předtím ranil neštěstím.
7. Kulhavou obdařím potomky, ze zahnané učiním mocný lid a Hospodin bude kralovat nad nimi na hoře Sion od toho dne až navěky.
8. Migdal-edere, ty Věži stáda, pahorku Dcery sionské, k tobě se navrátí dávná vláda, království Dcery jeruzalémské.
9. Proč tedy teď tak běduješ? Což s tebou není Král? Copak zahynul tvůj Rádce, že máš bolesti jako rodička?
10. Svíjej se, Dcero sionská, v bolestech jako rodička, protože musíš odejít z města a budeš venku nocovat. Až do Babylonu musíš jít a tam dojdeš záchrany; tam tě Hospodin vykoupí z nepřátelského sevření.
11. Teď se proti tobě sbírají mnohé národy se slovy: „Jen ať je Sion znesvěcen! Kochejme se tím pohledem!“
12. Oni však netuší, jak smýšlí Hospodin; nechápou jeho plán, že je sbírá jak snopy na svůj mlat.