7. Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivá oběť Hospodinu.
8. Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem; věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele.
9. Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení.“
10. Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem.
11. Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.)
12. Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže.
13. Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi:
14. „Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje.
15. Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích.
16. Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.
17. Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít.
18. Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus.
19. Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on:
20. zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno.
21. Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře.
22. Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“
23. Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.