6. Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří?
7. Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová.
8. Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi?
9. Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.
10. Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.
11. Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má?
12. Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?