1. Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde!
2. Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.
3. Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!
4. Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!
5. Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.
6. Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!
7. Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem: