4. Před hněvem vladaře se z místa nehýbej, vždyť krotkost napraví i chyby veliké.
5. Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem, a sice omyl, jehož se dopouštějí vládci:
6. Hloupým se nabízejí nejvyšší místa, ušlechtilí však vězí kdesi hluboko.
7. Viděl jsem otroky sedět na koních a velmože jít pěšky jako otroky.
8. Kdo jámu kopá, ten do ní padá, kdo boří zeď, toho uštkne had.
9. Kdo láme kamení, ten se jím zraní, kdo štípá dříví, ten si tím ublíží.
10. Když nikdo nenabrousí otupené ostří, je třeba přidat více sil, moudrost však zmůže mnohem víc.
11. Uštkne-li had, než ho kdo uřkne, slova zaříkávače už nic nezmohou.
12. Moudrý svou řečí získá přízeň, tupce však zahubí jeho vlastní rty.
13. Hloupost je úvodem k jeho řeči, po ní následují hrozné nesmysly;
14. blázen povídá dál a dál. Člověk netuší, co se bude dít – kdo jen mu prozradí, co bude dál?