1. Job na to řekl:
2. „Vím, je to tak, jistě máš pravdu. Může snad člověk být před Bohem v právu?
3. Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu, z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.
4. Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu – uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?
5. On hory přenáší, než se kdo naděje, poráží je, když hněvá se.
6. I zemí z místa pohnout dokáže, tak že se třesou její pilíře.
7. Řekne slunci, a nevyjde, svou pečetí hvězdy zakryje.
8. On sám roztahuje nebesa, přes moře kráčí po vlnách.
9. Učinil Oriona i Velký vůz, Plejády i souhvězdí na jihu.
10. On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné.
11. Když projde kolem, já ho nespatřím, půjde dál, i když to netuším.
12. Když něco vezme, kdo mu zabrání? Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘
13. Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá – před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!
14. Jak bych se tedy já před ním obhájil? Jak najdu slova, abych ho obvinil?
15. Neobhájím se, i když jsem nevinný, u svého Soudce bych musel o milost žadonit.
16. I kdyby se dostavil, když ho předvolám, nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.
17. Rozdrtil by mě vichřicí, pro nic za nic by mé rány rozmnožil.
18. Nenechal by mě ani nadechnout, nasytil by mě samou útrapou.
19. Přemoci ho? Hle – je nejsilnější! Jít s ním na soud? Kdo ho předvolá?
20. I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí; i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.
21. Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít!