9. My jsme jen včerejší, nevíme nic, naše dny na zemi jsou pouhý stín.
10. Oni však poučí tě, oni ti povědí, z hloubi svého srdce ti toto vyjeví:
11. Roste papyrus, kde nejsou bažiny? Daří se rákosí bez vody?
12. Ještě se zelená, není posekán, rychleji než tráva však náhle usychá.
13. Tak se povede těm, kdo na Boha nemyslí, takto se vytratí doufání bezbožných.
14. Chatrnou mají naději, na pavučinu se spolehli.
15. Opřít se o ni znamená pád, kdo se jí drží, ten nezůstane stát.
16. Jiný však bují na slunci, po celé zahradě rozpíná výhonky,
17. kořeny vplétá mezi kameny, drží se skalnatého podloží.
18. Když je pak ze svého místa vytržen a to místo řekne: ‚Neznám tě,‘
19. vida ho – jemu se šťastně povede, vždyť jinde z prachu vykvete.
20. Bůh se bezúhonných nezříká, nepodpoří však ruku bídáka.
21. Tvá ústa smíchem nakonec naplní, písničku vloží na tvé rty.
22. Tví nepřátelé však budou mít plášť z ostudy, ze stanu ničemů nezbude vůbec nic.“