16. Jiný však bují na slunci, po celé zahradě rozpíná výhonky,
17. kořeny vplétá mezi kameny, drží se skalnatého podloží.
18. Když je pak ze svého místa vytržen a to místo řekne: ‚Neznám tě,‘
19. vida ho – jemu se šťastně povede, vždyť jinde z prachu vykvete.
20. Bůh se bezúhonných nezříká, nepodpoří však ruku bídáka.
21. Tvá ústa smíchem nakonec naplní, písničku vloží na tvé rty.
22. Tví nepřátelé však budou mít plášť z ostudy, ze stanu ničemů nezbude vůbec nic.“