13. Nočními vidinami byl jsem rozrušen, když lidi zmáhá těžký sen.
14. Strach mě přepadl, začal jsem se třást, do morku kostí děs mnou pronikal.
15. Duch se mi tehdy mihnul před tváří, chlupy na těle se mi zježily.
16. Zastavil se, podobu ale nešlo rozeznat, jen zjev jakýsi před mýma očima, pak šepot, když zaslechl jsem hlas:
17. ‚Copak je smrtelník v právu před Bohem? Je člověk čistý před svým Stvořitelem?
18. Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá, dokonce i na andělích najde kaz.