9. Bude ti buvol ochoten sloužit? Bude nocovat ve tvé stáji?
10. Můžeš ho provazy udržet u brázdy? Bude za tebou orat v údolích?
11. Spolehneš na něj, když má tolik síly? Svěříš mu snad své úkoly?
12. Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní, že shromáždí, cos vymlátil?
13. Pštrosice křídly radostně mává, jako by měla perutě s peřím čápa.
14. Jenže svá vejce na zemi zanechává, aby se v písku zahřála.
15. Nedbá, že je rozšlápne něčí noha, že je divá zvěř může rozdupat.
16. Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla; že zmaří své úsilí, o to se nestará.
17. Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval, ani trochu rozumu jí zdědit nenechal.
18. Když ale vyskočí a do běhu se dá, koni i s jezdcem se může smát!
19. Jsi to ty, kdo dává sílu koni? Umíš mu hřívou šíji ozdobit?
20. Necháš ho skákat jako luční kobylky? Jeho hrdé ržání bázeň nahání!
21. Rozjařen silou divoce hrabe kopyty, už už vyrazit zbraním naproti.
22. Směje se strachu, vůbec se nebojí, před mečem nechce o krok ustoupit.
23. Po boku mu chřestí toulec se šípy, kopí a šavle se blýskají.
24. Chvěje se vzrušením, hltá dálky, když zazní polnice, nic ho nezdrží.