16. Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla; že zmaří své úsilí, o to se nestará.
17. Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval, ani trochu rozumu jí zdědit nenechal.
18. Když ale vyskočí a do běhu se dá, koni i s jezdcem se může smát!
19. Jsi to ty, kdo dává sílu koni? Umíš mu hřívou šíji ozdobit?
20. Necháš ho skákat jako luční kobylky? Jeho hrdé ržání bázeň nahání!
21. Rozjařen silou divoce hrabe kopyty, už už vyrazit zbraním naproti.
22. Směje se strachu, vůbec se nebojí, před mečem nechce o krok ustoupit.
23. Po boku mu chřestí toulec se šípy, kopí a šavle se blýskají.
24. Chvěje se vzrušením, hltá dálky, když zazní polnice, nic ho nezdrží.
25. Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘ pach bitvy zdálky ucítí, hřímání velitelů a všechen křik.
26. Řídí se sokol tvým rozumem, když k letu na jih křídla rozestře?
27. Vznese se orel na tvůj povel, aby si stavěl hnízdo ve výšce?
28. Na skále bydlí, na ní nocuje, skalní útes mu hradem je.
29. Odtud se rozhlíží za pokrmem, očima hledí do dálek.
30. Jeho mláďata chtějí hltat krev; kde jsou mrtvoly, tam je hned!“